Snubní prsten a jeho historie

Snubní prsteny symbolizují pouto mezi dvěma lidmi. Snubní prsteny patří vůbec k nejstarším tradicím všech svatebních rituálů. Skoro každá civilizace používala prsten jako symbol manželské smlouvy. Snubní prsten je pro novomanžele symbolem slibu lásky, věrnosti a spojení.

Prsten by měl být z kvalitního materiálu, aby vydržel 50 a více let bez významných změn. K jeho výrobě se používá nejčastěji bílé nebo žluté zlato, ale také stříbro nebo chirurgická ocel. Obvyklé je podobné provedení obou prstenů. Nevěsta může mít prsten ozdobený kamínky. Na vnitřní stranu prstenu je možné vyrýt krátký text. Bývá to nejčastěji datum svatby a jména novomanželů.

Snubní prsteny mají velmi dlouhou a bohatou historii a to už z dob starověkého Egypta odkud pochází první zmínky o snubních prstenech jako součástí svatebního obřadu. Dříve snubní prsten dostávala pouze žena. Zmínky o železných snubních prstenech jsou známy už ze Starého Říma. Římané dávali prsten spolu s malým klíčkem, který měl ochránit obdarovaného. Římské nevěsty dostávaly dva snubní prsteny, jeden zlatý, který nosily na veřejnosti, druhý vyrobený z kamene, ten používaly během vykonávání domácích prací. Ne vždy znamenalo nošení prstenu podobného snubnímu manželství.

V Evropě papež Mikuláš I. prohlásil snubní prstýnky jako povinnou součást svatebního obřadu již v 9. století. Snubní prsteny bývaly ze zlata, stříbra, z trávy, z kroužku od záclon atd. Teprve od 20. století je zvykem, že prsten nosí oba partneři. Obvykle se snubní prsteny nosí na prsteníčku levé ruky. Tento zvyk pochází od Egypťanů, kteří věřili, že žíla na levé ruce je přímo spojena se srdcem.